Navigace

Obsah

Studenti zachraňovali tonoucí mezi ledovými krami na Lipně

Tomáš Kasal

Dolní Vltavice – Hned po probuzení lehký běh, rozcvička a potom se ponořit mezi kry do ledové vody lipenské přehrady v Dolní Vltavici. Teplota vzduchu: minus tři stupně. Tak takhle si čtrnáct studentů z olomoucké Fakulty tělesné kultury zahájení kurzu záchrany tonoucích ze zamrzlé vodní hladiny nepředstavovalo ani v nejhorším snu. Ale začali tušit, že přijdou i tvrdší chvíle.

Velkou část dne trávili na ledě i ve vodě a nacvičovali záchranu tonoucího. To už však měla většina z nich na sobě voděodolné, takzvané suché obleky. Přesto jim chlad svíral celé tělo. „Po dvou hodinách jsem byla zmrzlá jak ratlík. Pod nepropustnou kombinézou jsem sice měla teplé oblečení, ale i tak se ve vodě cítíte, jako když vás zavřou do mrazáku,“ popisuje Renata Studená, která stejně jako její spolužáci studuje prvním rokem obor Ochrana obyvatelstva.

Další lahůdkou bylo plavání pod ledem. Pět metrů není na suchu nic moc, ale pod ledovou krustou je to úplně jinak. A navíc - tentokrát žádný neopren nebo suchý oblek. Jen mikina či tričko, kalhoty a tenisky. Tak studenti nejlépe zjistí, jak se cítí člověk, když spadne do ledové vody. „Měla jsem strach, i když jsem měla helmu a záchranáři mě jistili na laně. Ale nepřipustila jsem si, že bych to nedala,“ svěřuje se Jana Trčková.

Šéf základny Vodní záchranné služby ČČK v Dolní Vltavici Milan Bukáček si přístup a nasazení studentů pochvaloval. Má s tím své zkušenosti, protože obdobný výcvik zde prodělávají i posluchači oboru Zdravotnický záchranář z Jihočeské univerzity. „Ti jsou velmi šikovní, ale přece jen jsou to už třeťáci, tak mají určité zkušenosti. Pro olomoucké studenty, kteří jsou teprve v prvním ročníku, to byl opravdový křest. Nicméně zvládli to, jejich přístup byl téměř vzorový,“ pochvaloval si Milan Bukáček.

Studenti se učili využívat při záchraně na ledě profesionální pomůcky i věci, které lze najít kolem vody: žebříky, desky, provazy. I s jejich pomocí se vydávali zachraňovat. Plazili se po ledě, propadali se v něm a zase vylézali ven. Když se konečně dostali k topícímu se figurantovi, museli jej vytáhnout na led. Přitom to nejtěžší je teprve čekalo: s ubývajícími silami dopravit podchlazeného pacienta na břeh. A nakonec masáž srdce a umělé dýchání, které je nutné provádět, dokud nepřijede lékař. „Každému bych poradil, aby si tu masáž vyzkoušel dělat na figuríně alespoň deset minut,“ funěl po zákroku udýchaný Zdeněk Dofek.

Ani šest dnů intenzivního výcviku ze studentů kvalifikované záchranáře neudělá. A ani to nikdo neočekává. „Ovšem vyzkoušeli si na vlastní kůži, jak ledová voda ochromí tonoucího během několika minut. Zjistili, jak lze pomoct. A taky poznali, že nejdůležitější pravidlo pro záchranáře zní: chránit svoji vlastní bezpečnost. Mrtvý záchranář nikomu nepomůže. Tohle se studentům může hodit nejen v budoucí profesi, ale i v běžném životě,“ uzavírá Zbyněk Janečka, šéf Katedry aplikovaných pohybových aktivit olomoucké Fakulty tělesné kultury, která mohla kurz uskutečnit díky evropskému grantu Problémy bezpečnosti 21. století a ochrana obyvatelstva.

 

Článek z MF DNES Olomoucký kraj ke stažení zde...  a zde...
 

Stránka

  • 1

 

 

 


Stránka

  • 1