Záchrana na divoké vodě – Rakousko - 01.-04.05.2008

Kurz záchrany na divoké vodě – Rakousko

Na základě pozvání kolegů z Rakouské vodní záchranné služby se   5 členný tým z VZS ČČK MS Č. Krumlov  (Bukáček, Šimek, Tůma, Augsten, Vacková) zúčastnil v období od 1. do 4. května 2008 prestižního kurzu „Záchrana na divoké vodě“. Místem výcviku bylo městečko Bad Goisern a řeka Traun.

Cílem kurzu byl výcvik jednotlivce a týmů v technice záchrany z divoké řeky, mezinárodní výměna zkušeností ze záchrany a vyproštění osob, standardizace postupů v souladu s požadavky EU, zkvalitnění součinnosti a odborné způsobilosti zainteresovaných složek, upevnění vzájemné spolupráce a vztahů obou partnerských organizací.

Ihned po našem příjezdu, ubytování se a krátkém brífinku jsme se přesunuli na místo výcviku do sousedního městečka Lauffen, kde nás prakticky prověřila divoká voda stupně WW III – IV. Zvyklí na podmínky Vltavy jsme získali zajímavou zkušenost, že voda v Traunu je tvrdší nejen svou sílou, ale složením. Ale po krátké době jsme pro vodu získali cit. Dopoledne jsme nacvičovali plavání v peřejích a válci a využití vratných proudů. V těchto podmínkách je jednoznačně nejvhodnější vstup do vody skokem „na placku“. Největším zážitkem byl asi pro nás všechny skok z 5-ti metrového mostu do zpěněného Traunu – stupeň WW IV.

Po krátké přestávce na oběd jsme se přesunuli o kus dál po proudu Traunu za městečko Bad Ischl, kde jsme zkoušeli dálkové plavání a záchranu pomocí házecího pytlíku. Smyslem se bylo naučit využít síly toku ve vlastní prospěch a ovládání těla plavce. Oproti našim zvyklostem není využíváno ABC zejména ploutví. Pro traverz proudu se nám osvědčila „česká metoda“ základního znaku oproti kraulu. Zhruba v polovině plánované trasy jsme vystoupili na břeh, kde jsme procvičovali záchranu házecím pytlíkem a pomocí upoutaného záchrance. Zajímavým byl pro nás předváděný způsob záchrany pomocí upoutaného záchrance s využitím volného 9 mm statického lana uloženého v pytli, kdy jsou třeba tři zachránci. Nepoužívají záchranu pomocí upoutaného zachránce ukotveného na pevný bod.

Po večeři jsme se sešli v přednáškové místnosti, kde nás čekala prezentace o koncepci vodní záchranné služby v Rakousku. Poté proběhlo školení o lanových technikách, jako příprava na následující den.

Po snídani nás čekal 40 metrů vysoký most přes Gossaubach poblíž Gossauklammu. Po prvních možná ne až tak jistých krocích po 1,5 metru širokém mostu byly dvě vlastní slanění po pilíři a do volného prostoru pohodovým a ničím nerušeným zážitkem.

Po společném obědu v restauraci a překvapujícím zážitku na místních toaletách jsme se přesunuli opět do Lauffenu, kde jsme opět trénovali plavání v peřejích, použití házecího pytlíku, přípravu a použití upoutaného plavidla pro záchranu pomocí traverzového lana. Zajímavým zjištěním bylo, že po zhruba 20 centimetrovém opadnutí vody byl proud vody více nebezpečný než první den a někteří nás měli plné ruce a nohy práce se silným válcem, který prověřil orientaci, fyzičku a také psychickou odolnost. Další šikovnou věcí pro nás byla připravenost kotevních bodů pro upoutání lan pro případný ostrý zásah, což je věc která by stála za zvážení i u řady nebezpečných míst v našich řekách.

Na večer byl připraven film o CANYONINGU, který se nejen v Rakousku stává velice populární.

Následující den proběhla praktická zkouška záchrany opět v Lauffenu. Jednalo se o poskytnutí první pomoci a dopravy zraněných na břeh. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina prováděla vlastní záchranu a druhá představovala zraněné po vypadnutí z raftu a uvíznutí v prostoru jezu na ostrůvku či mělké vodě (šok, zlomená noha, bezvědomí a hysterický záchvat). Celá akce byla úspěšné zakončena. Po této praktické části jsme se přesunuli do Jugendcentra v Nusdorfu na břehu Attersee, kde proběhlo vyhodnocení záchranné akce.

Odpoledne jsme si v praxi vyzkoušeli to co jsme viděli předešlý večer na videu. Nástup na cestu k začátku canyoningového sestupu byl nedaleko břehu Attersee v nadmořské výšce cca 480 metrů. Po zhruba 20-ti minutovém stoupání jsme dorazili na vstupní místo do koryta horské říčky, který byl ve výšce cca 750 metrů. To co nás čekalo po cestě dolů předčilo naše očekávání. Bylo to prověření všech znalostí a vybavení, které záchranáři potřebují pro svojí činnost s důrazem na jednoduchost, ale také na bezpečnost všech zúčastněných. Čekala nás jak chůze členitým terénem, splavováním úseků s hlubokou vodou, tak i slaňování různě vysokých stupňů (od 4 do 25 metrů) s prudce tekoucí vodou a vodopádem. Po zhruba 3 hodinách chůze jsme se dostali na místo ze kterého jsme po obědě nastupovali k výstupu. Díky členitosti terénu kterým jsme sestupovali se ukázalo, jako vhodné mít mimo jiného speciální tzv canyoningovou výstroj a výbavu neoprénový oblek o dostatečné tloušťce s chrániči kloubů a páteře, canyoningové boty a sedák, lano a osmu. Výhodou se ukázal způsob zakládání lana přes oko osmy přímo do karabiny.

Více nám však asi dala zabrat němčina v podobě testu z teorie záchrany na divoké vodě. V kolektivní práci našeho celého týmu a někdy s pomocí vysvětlení překladu rakouských kolegů jsme i zde byli úspěšní. 

Po návratu do Bad Goisernu a setmění nás čekala noční plavba v Traunu, která zase kladla důraz na týmovou spolupráci. Osvětleni čelovkami a chemickými světli jsme vypadali jak lampiónový průvod.

Poslední den v neděli ráno jsme měli na programu sjezd Traunu od Hallstatter See do Lauffenu na raftech. Pro nás Čechy jako zástupce vodáckého národa to byla takříkajíc „kochačka“. Co nás překvapilo bylo to, že za celo dobu našeho pobytu jsme neviděli ani nepotkali žádný raft, ač Traun se svým okolím a Solná komora jako taková jsou skvělým místem pro tento druh trávení volného času.

Před odjezdem nás čekalo závěrečné vyhodnocení, předání certifikátů a společné foto.

Na závěr je nutné zmínit to, že došlo k vzájemné výměně zkušeností a upevnění vztahů mezi oběma partnerskými organizacemi v souladu s cíly projektu a získané poznatky budou efektivně využity v případě zásahu v krizových situacích.     

POZNATKY

Záchrana:

Výhody

• použití obleků pro canyoning – chrániče kloubů
• helmy se vztlakem a ochranou uší a spánků
• vesty používané A VZS
• obuv – canyoningová 
  • menší se stejným vztlakem
  • házecí pytlík pro osobní záchranu umístěn v kapse na zádech, k vytažení na šňůrce (uchycená vepředu na dosah ruky na naříznutém D obloučku)
  • házecí pytlík pro záchranu upevněn na boku vesty, nepropustný obal (objem 3 – 4 litry)
  • nůž s pevnou čepelí v pevném pouzdře na vestě
  • reflexní barva

• A – nepoužívají jištění na fixní bod, pouze lezecké lano (tři zachránci 1. plave, 2. jistí, 3. sleduje lano v pytli )

Slaňování:

• slanění ze 40 metrů z lávky do kaňonu
• máme propracovanější způsoby kotvení

Upoutané plavidlo:

• upraveno pro převoz ležícího – vyjmuty příčné válce
• procvičovaný způsob přetažení lana se v silném proudu vůči našemu způsobu neosvědčil
• na exponovaných místech mají (A) připravené fixní body pro skutečný zásah
• použití lezeckých lan k bočnímu ovládání plavidla je náročnější než využití házecích pytlíků (CZ)

Canyoning:

• pro nás neznámé téma – první zkušenost
• pro ÖWR je to součástí kurzu divoká voda (WW)
• je to komplexní prověření zkušeností, záchranářů a týmové práce
• poznatky
  • náročné podmínky (kluzký terén, padající a tekoucí chladná voda, překážky) vyžadují využívání nejjednodušších, ale funkčních technik sebejištění
  • využití speciálních prostředků, vybavení a oblečení je výhodou až nutností (neoprén s integrovanými chrániči kloubů a páteře, sedací úvazky „pemprsky“ atd.), zakládání lana z osmy přímo do karabiny při slanění

Noční plavání:

• týmová spolupráce
• osvětlení
• domluvení signálů

Rafting:

• potvrdila se naše zkušenost z domácích podmínek
• mezinárodní složení posádky bylo pojmuto jako pozitivní zkušenost
• komunikace v AJ

DOPORUČENÍ

• rozmístit informační tabule o bezpečném pohybu a chování na vodních plochách
• zhotovit fixní body na nebezpečných místech
• na WW vhodné použití canyoning výbavy především neopren a boty

Pro stažení článku klikněte zde...